V pohádkovém světě číhá jedna past. Zrcadlo, co ti ukáže vše, co chceš. Chybí ti láska? Zrcadlo ukáže lásku. Chybí ti dobré slovo? Zrcadlo promluví. Chceš peníze? Zrcadlo ti dá pocit, že jsi bohatý. Kdokoliv před zrcadlo sedne, je uvězněný a nemůže od něj odejít. Zrcadlo zere cas. Je to jako tvrdá droga – droga, která tě zničí. To zrcadlo dává lidem falešný pocit štěstí.
V rozpadlé chaloupce sedí Kari, v ruce má zrcadlo a kouká. Kouká už den, kouká dva. Rodina volá, ale ona neslyší. „Běž do práce, Kari, potřebujeme opravit dům!“ Kari však nemá čas. Zrcadlo jí dává štěstí. V rozpadlé chaloupce na gauči leží. A venku svítí sluníčko, venku jsou krásné hory. Rybáři na moře brzy vstávají. A Kari i přes noc sedí, sedí a kouká do svého zrcadla.
„Kupte mi dům, jaký ukazuje zrcadlo! Chci dům nový a lepší.“
„Dejte mi muže, jakého ukazuje zrcadlo, ten můj už mě mrzí.“
Kari tloustne a vůbec se o sebe nestará. Neslyší, když na ni muž volá. Když muž slova lásky pronáší, ona je hluchá. Když děti něžně „Mámo!“ volají, je jako bezduchá. Čumí do zrcadla a vlastní rodinu vůbec nevnímá. A Kari v tom není sama. Zrcadlo lapilo většinu světa. Lidé žijí, a jako by nežili – jsou částečně mrtví.
Kdo zaklel tenhle svět? Mocný čaroděj, výrobce zrcadel. A zrcadlo není zadarmo. Každý den za něj platíš a čaroděj bohatne. Ty sedíš v rozbité chaloupce, Kari, a čaroděj s pomocníky bohatne. Oni mají šťastnou rodinu a bohatý život, protože v zrcadle nesedí a zrcadlo jim domů nesmí. Ten šťastný život, který můžeš mít i ty, když zrcadlo zahodíš.
Starý viking mi vyprávěl, jak proplul několik moří a viděl chudé lidi sedící před zrcadlem, jak se stávají chudšími a chudšími. Viděl rodiny, které se kvůli zrcadlu úplně rozpadly. Kamarády v hospodě v přístavu, jak sedí mlčky, zírajíce do svých zrcadel. A milence, kteří kvůli zrcadlu už nemají vůbec čas na lásku.
Nečekej na prince, který tě vysvobodí, Kari. Oni jsou v zrcadlech chyceni též. Vysvoboď se sama a zahoď zrcadlo!